Jimmy and the Forest Animals
Lenka „Dyamirity“ Štěpánková: Jimmy and the forest animals – komiksové otázky od lesa
vyšlo: Playbišík 043 / Akicon 2020
Lenku Dyamirity Štěpánkovou můžete znát z jejích příspěvků pro Vějíř. Dyamirity ale tvoří i delší komiks než krátké stripy o egyptských bozích. Představí vám, jak se žije uprostřed lesa s hromadou zvířátek.
Můžeš komiks představit těm, kteří ho ještě nečetli?
Jimmy and the Forest Animals (pro neanglicky mluvící čtenáře v překladu Jimmy a lesní zvířátka) je LGBT+ urban fantasy webkomiks, který píšu a kreslím od roku 2016.
Jimovi je dvacet pět, má po škole, je bez práce a čerstvě i bez domova, protože jeho spolubydlící se vrátil ke své bývalce a vyhodil ho z bytu. Na radu svého dědečka se proto přestěhuje do domu uprostřed lesů, které mu sice patří, ale který nikdy předtím nenavštívil. Dům ovšem není prázdný a Jim se bude muset naučit žít s novými spolubydlícími, z nichž někteří (obzvlášť tajemný správce lesa) o Jima v lese očividně nestojí... a víc už spoilerovat nebudu.
JATFA píšeš v angličtině, proč ses rozhodla pro ni a není i česká verze?
Buďme upřimní, ať se nám to líbí, nebo ne, angličtina je světový jazyk a pokud autor už nemá nějakou existující fanouškovskou základnu, je na internetu jednodušší si ji vytvořit, když publikuje v angličtině. Já s JATFA začínala na tumblru, než jsem se přesunula na tapas, což jsou v obou případech převážně anglicky operující platformy.
Co se týče české verze, ta v tuhle chvíli neexistuje a asi ji v nejbližší době ani neplánuji, už jen kvůli tomu, že řada vtipů a slovních hříček funguje v angličtině, ale do češtiny by se překládaly dost těžko. Ale kdo ví, třeba na českou verzi jednoho dne taky dojde.
Jak dlouho jsi komiks vymýšlela, než jsi ho začala tvořit? Jak se změnil od první verze?
První koncept JATFA vznikl v roce 2014 a původně se jednalo o česky psanou povídku, která nakonec nedokončená putovala do šuplíku. Tam ležela nedotčená až do roku 2016, kdy jsem se rozhodla, že budu kreslit webkomiks, a z řady kandidátů nakonec vybrala právě ji jako předlohu. Z původní povídky jsem do komiksu převzala základní koncept, ale vše ostatní se časem tak nějak organicky změnilo: povahy postav, jejich motivace a vztahy, tón celého příběhu.
Jinak JATFA zdaleka nemám pevně předepsanou a často některé scény přepisuju a měním za pochodu, stejně jako třeba designy postav.
V komiksu se snažíš o poměrně širokou reprezentaci. Je to tvůj přirozený přístup, nebo si „odškrtáváš kolonky“?
Já se držím zásady, že píšu to, co bych ráda četla. A protože bych ráda četla queer příběhy, píšu queer příběhy. Snažím se hlavně vytvářet zajímavé, různorodé postavy, se kterými by se mohli mojí čtenáři ztotožnit, a nebo si je alespoň oblíbit. Spousta lidí se teď ohání „nucenou reprezentací“, ale mně nikdo nic nenutí a já nikomu nic nenutím na oplátku, takže komu se to nelíbí, může jít spánembohem. Na světě si chodí lidi různých ras, náboženství, orientací i genderů, tak můžou chodit i v mém komiksu. Takže bych řekla, že je to můj přirozený přístup.
JATFA není tvůj jediný komiksový počin, přispíváš např. i do Vějířů. Jaký vedlejší komiks je tvůj oblíbený?
SHI-team, můj první ‚skutečný‘ komiks, který jsem od roku 2009 potajmu kreslila ve škole a který mi teď v 24 sešitech leží doma ve skříni. Byla to prachsprostá vykrádačka Bleache a dodnes na ni s láskou vzpomínám. Člověk musí respektovat svoje kořeny.
Ale pokud mám vybrat z komiksů, které spatřily světlo světa oficiálně, bude to nejspíš Krokař z Vějíře 2015 a série jonkom s Anubisem v hlavní roli, které vychází ve Vějíři od roku 2017.
Jak takový komiksový tvůrce začíná? A co potřebuje k tomu, aby ho to neomrzelo?
Nevím jak ostatní, ale já začala tak, že jsem v roce 2004 narazila na komiks WITCH a řekla si: „Hele, spousta barevných obrázků!“ Takže číst komiksy, dokud to člověku není málo a nepřemůže ho touha si to zkusit taky, je podle mě dobrý začátek. Pak by si podle mě každý měl projít fází, kdy ve školních sešitech kreslené komiksy nutí všem svým kamarádům, která vlastně trvá až do doby, než narazí na nějaké efektivnější médium, jako jsou třeba internety a webkomiksy.
Co se týče omrzení, je to asi s každou formou tvorby stejné: člověk to musí mít rád a musí počítat s tím, že občas bude mít pocit, že to rád nemá, ale vydržet to. A pokud se to vydržet nedá, dát si pauzu. To je jedna z věcí, které jsem se musela naučit: nebát se dát si pauzu od jednoho projektu.
Jaké máš další koníčky kromě komiksu?
Poslední dobou mi všechen volný čas, který netrávím kreslením, žere DnD a videohry, takže obecně si ráda hraju. Mezi mé další koníčky patří nakupování pokojových rostlin a knížek, na které nemám místo, sledování animáků a pletení.
Teď máš prostor nalákat svoje potenciální čtenáře.
Pokud máte rádi queer komiksy a někdy jste měli chuť si sbalit uzlíček a přestěhovat se doprostřed lesa, je JATFA právě pro vás. Můžu nabídnout „rivals-to-lovers“ romanci, hlavní postavu, která nosí pouze trička s pitomými nápisy, spoustu slovních hříček, postupně se zlepšující kresbu, urban fantasy prvky, které vlastně v příběhu hrají druhé housle rivalitě ústředního páru... a ve třetí kapitole je kůň. Takže pokud jsem vás navnadila, rychle na https://tapas.io/series/jatfa, kde jsme právě v polovině třetí kapitoly.
Pro Playbišíka vyzvídala Tereza „Kadet“ Kadečková
