Volné náměty‎ > ‎

Tři přání / Vaatsurafu

Název: Tři přání
Autor: Václav Bouček
Přezdívka: Vaatsurafu
Odhadovaný počet stran: 20
Přibližný žánr: mysteriózní
Postavy: Gabriel Ollan, stařík Sam
Prostředí: rušné ulice, stanice metra
Scénář: pokud bude námět vybrán pro Vějíř, chtěl bych se podílet na scénáři

Popis námětu: Tři přání je samostatný příběh, který zároveň může sloužit jako prolog k dalšímu ději. Vše začíná zcela nevinně. Gabriel Ollan se ráno prochází rušnými ulicemi, které jsou typicky spletité pro jeho rodné město Loonywell. Dnes ale není jeho šťastný den. Schválně pomalým krokem míří-nemíří do školy, protože již předem ví, že u zkoušek to projel na plné čáře. Když mu zavolá jeho kamarádka, která si o něj dělá starost, drze jí odsekne a zavěsí. Cesta ho dovede až do útrob metra, kde je v tuto dobu obvykle rušno, avšak dnešek je podivnou výjimkou. Gabriel si ovšem okolí nevšímá. Dokonce ani neví, kam vlastně pojede až si nastoupí. Bezmyšlekovitě hledí na zem se svěšenou hlavou, když v tu chvíli do něj vrazí cizí chlápek.
Gabriel ho okřikne, aby dával větší pozor, ale evidentně ho stařík neslyší. Něco si prozpěvuje a tančí ho rytmu hudby, která se odnikud neozývá. Gabriel si pomyslí, že je stařec opilý a dál by mu nevěnoval taky pozornost, nebýt jedné “maličkosti“. Neznámý muž ve své náladičce neuváženě se protancovává k okraji nástupiště přímo ke kolejím ve chvíli, kdy přijíždí dopravní souprava. Ani záblesk předních světel ho neprobere z eufórie. Naštěstí Gabriel se rozhodne pobudu zachránit a na poslední chvíli ho strhne zpátky. Oba po tvrdém dopadu na zem jsou trochu zmatení, avšak Gabriel brzy se chopí příležitosti a staříkovi řádně vynadá za takové pošetilé chování. Zdá se, že jeho rázná slova na muže zafungují. Probere se ze své zvláštní pohody a hned se začne omlouvat. S nečekanou zdvořilostí a grácií se představí jako “mladík“ Sam a po další kupě omluv a záplavě nemístných komplimentů, nabídne Gabrielovi za záchranu svého života odměnu, která se neodmítá. Přislíbí, že mu splní tři přání.
Gabriel to zpočátku bere jako žert. Nevidí v Samovi důvěryhodného člověka, spíš legračního podivína, proto na jeho hru ze zvědavosti přistoupí a schválně si pro něj vymyslí přání, jež se mu zdají nesmyslná a která by si nikdy nepřál. Sam z kapsy ošuntělého kabátu vytáhne stříbrnou minci, kde na jedné straně je znázorněna jakási polonahá diva, zatímco na straně druhé mohutný, okřídlený dravec. Sam sdělí Gabrielovi, že musí házet mincí. Jeden hod, jedno přání. Za každou pannu, která padne, splní mu dotyčné přání bez jakýchkoliv výhrad. Gabriel si pomyslí něco o bláznech a jen tak z legrace skutečně hodí mincí. Padne ale orel, takže vyslovené přání o tom, že se chce stát nejchytřejším člověkem na světě, se nesplní. Druhé přání je podobného rázu. Gab zatouží stát se nejpřitažlivějším klukem, který se kdy vůbec narodil nebo narodí. Jenže ani druhý hod se nezadaří. S třetím přáním touží znát vše poznané i nepoznané, aby pro něj žádná otázka nebo věc nebyla tajemstvím a překážkou. Při třetím hodu to vypadá nadějně, ale nakonec opět padne orel. Pro Gabriela to ale není žádné velké překvapení. Myslí si, že jde o jeden neškodný podfuk, že se tím Sam dětinsky baví. Jenže...
...Sam dodatečně dopoví celé znění pravidel. Prozradí Gabrielovi, že každý hod je závazný a pokud tedy padne místo panny orel, přání se splní, ale ve zcela opačném smyslu než v jakém byla míněna. Zprvu tohle oznámení Gabriela zarazí, když si zpětně uvědomí, co by to pro něj znamenalo. Brzy se ale ukázní a s nadhledem, který je mu vlastní, namítne, že od staříka jako je on, je ubohé, když se snaží tak hloupě blafovat. Hned poté svých slov ale zalituje, když zjistí, že nejsou vůbec na místě. Všechno, co Sam řekl, byla čistá pravda. Skutečně je obdařen mocí mystických džinů. Prokáže to, když na jeho povel mince vzlétne do výšin, tam se zběsile roztočí a s oslepujícím zábleskem pohltí veškeré prostranství. Jakmile světlo pohasne, před staříkem Samem stojí místo mladičkého Gabriela nemotorný, horský trol, jenž je dobře známý z mýtů a legend. Sam se spokojeně usmívá na vyjevenou bytost a prozrazuje, že tohle byl pro něj nejpohodlnější způsob, jak splnit jeho přání, aniž by je musel plnit jedno po druhém. Za jeho škodolibým úsměvem prozařuje uspokojení z dobře odvedené práce. Gabriel se snaží promluvit, ale moc mu to nejde. Za chrčivého mumlání se v něm probudí vztek. Chce se na podlého staříka vrhnout a vymlátit z něj protikletbu, ale vůbec na to nedojde. Potácivě se sesune na zem, jak není zvyklý na tak mohutné a neohrabané tělo. Poslední věc, kterou od Sama uslyší, je neupřímné politování a povzdech, jak mu na oko přeje hodně štěstí do budoucna.
Comments