Název: Obdarovaní

Odhadovaný počet stran: 19

Přibližný žánr: romanticko-filosofické fantasy

Stylizace kresby: pokud možno v typickém manga stylu, ale není to podmínkou

Postavy: bezejmenná slečna (věk 19-22 let) , bezejmenný mladík (věk 19-22 let), okolní lidé

Prostředí: městský park a rušné ulice v jasně slunném soumraku

Scénář: pokud bude námět vybrán pro Vějíř, chtěl bych po dohodě s kreslířem vytvořit i scénář

Popis námětu: Hlavními tahouny příběhu jsou dvě postavy – neznámá slečna a stejně záhadný mladík. Nejsou pojmenovaní, poněvadž to pro děj není vůbec důležité. Každý z nich má svou vlastní dějovou linii a ty se vzájemně střídají a nenápadně doplňují až do závěrečného okamžiku.  Hlavním smyslem povídky je poukázat na propasti, jež se objevují mezi některými lidmi a díky kterým stejně mocné je nalezení a sblížení se s osobou, která má podobné ne-li stejné smýšlení

i cítění.

Hledání spřízněné duše ale začíná úplně jinde. Tichý a nenápadný mladík se prochází rušnou ulicí, míjí desítky lidí a má při tom zavřené oči. Nevnímá, že do něj ostatní vráží a kráčí v klidu dál. Podobně je na tom neznámá slečna, která beze spěchu prochází parkem. Tam se setkává se skupinkou dívek, které se hloupě chichotají jejímu zevnějšku, který nejde vůbec s moderní dobou. Když je ale dívka nedopatřením zachytí svým zrakem, okamžitě se před ní rozehraje děsivý koncert imaginace. Stíny dívek se samy od sebe rozpohybují a začnou promlouvat samy k sobě. Bez přetvářky, lží a pokrytectví dávají tak najevo skutečnou povahu dívek, jež se radikálně liší.  K obdobnému okamžiku dojde i mladík, který při slabém, ale procítěném výdechu únavy z koloběhu rutinního života otevře oči a pohlédne do davu lidí. Okamžitě se stíny taky dají do pohybu a žijí si dle svého. Jejich prostřednictvím jsou odhaleny pravé chtíče, sobecké obavy i cynické názory kolemjdoucích. Je jich ale tolik, že se hlasy splétají, překřikují, předbíhají silněji a naléhavěji víc a víc, až to mladík nevydrží. Na poslední chvíli spolkne z hrdla se deroucí výkřik a dá se do běhu.

Slečna mezitím kráčí dál parkem a potkává na lavičce dvojici na první pohled spokojených seniorů. Jakmile ale začnou stíny manželů ožívat a odkrývat skutečné myšlenky, vše se zvrtne, když vyjde najevo stařecká trpkost, zklamání a marnivost. To ale ona nedokáže snést. V myšlenkách se snaží pochopit proč se vše ubírá ke konci. Snaží se získat odpověď na věci, které mění osudy lidí a nutí je žít dvojím životem v ústupcích a polopravdě. Mladík zatím zklidňuje tempo a vzhlíží do oken blízkých bytů. Pokouší se tam najít někoho, kdo nepotřebuje své druhé Já v podobě stínu – marně. Každý na koho se podívá nese v sobě potlačenou pravdu. Jen batolata v kočárcích, které ho míjí jsou bez poskvrny. Paměť ho zrazuje a připomíná mu hořkost jeho vlastního čekání, kdy hledání spřízněné duše se zdá být těžší než nalézt vlastní klid. Znovu pomalu vydechuje a zavírá oči. Přemýšlí o tom, zda vůbec existuje náhoda či osud. Je znechucen prohnilostí světa. Pochybuje o realitě i názorech, které mu vnutila lidská společnost. Nestydí se za to, co cítí. Je hrdý na vše, co mu ukazuje chladná odměřenost a přeci! Dostává se přes pomyslný černý mrak k jedné jediné myšlence – k neznámé slečně bez tváře. To v ní spatřuje jedinou smysluplnou naději na záchranu z tohoto šílenství. Myslí jen na ni a na nic jiného a pak pomalu zase přidává do kroku.

Slečna již nezůstává na hlavní cestě v parčíku a schází na okolní trávník, kde se vyjímá jezírko. Pokleká k jeho okraji a nahlíží do svého odrazu. Hledá v něm nápovědy, zmizelé šance. Nic jí ale není odhaleno. Jen cizí tváře a úděsné výjevy si hrajou svoje podmořské sólo. Ukazují jí uzavřenost a nesdílnost dnešního světa. Není to pouhý přelud. Vracejí se k ní prostřednictvím vzpomínek živěji než kdy předtím. Ona to ale nechce všechno znovu vidět, znovu prožít. Proto se odvrací a snaží se co nejrychleji zmizet.

Když vtom se jí do cesty připlete neznámý mladík. Jejich pohledy se střetnou a pochopení se dostaví hned poté. Oba se najednou cítí jako zkamenělí. Tak mocně je šok a nečekaný zvrat uvede v úžas, když si oba uvědomí, že ten druhý nemá žádný stín, který by prozrazoval jeho pravé Já. Žádná přetvářka, úskostně uschovaná tajemství nebo uzavřené části osobnosti. Konečně se našli. Ti, kteří jsou nevinní, upřímní a mimořádně obdarovaní nevídanou empatií.