Volné náměty‎ > ‎

O Pavoučí Dívce / TomB

Žánry: psychologický, platonická láska
Čas: může být relativně nedávná minulost či steampunk, nemám to přesně definované

Tento "námět" se momentálně skládá jen z několika střípků a některé dílky skládanky tak trochu chybí...

*** ***

Příběh začíná na loukách, kde se prochází jistá bohatá rodina na nedělní vycházce. Kolem skupiny proletí menší letadlo a přistává na louce opodál. Z letadla vychází velmi bledá dívka (~18) doprovázena starší ženou (její teta) a dvěma dalšími (nevýraznými) dívkami, které bledou dívku neúplně kryjí jakýmsi prostěradlem. Chlapec (taktéž ~18) z bohaté rodiny je jí okouzlen a zatímco zbytek jeho rodiny se drží zpět, on se k ní vydá (rodina se jej pokusí bezúspěšně zavolat zpět). Když už je blízko a natáhne ruku, aby se jí dotkl, její teta jej rukou zarazí se slovy "to stačí" (myslíce vzdálenost). Dívka si se zájmem prohlíží vše okolo (kromě letadla, tety a doprovodu) a není možné říct, zda ji chlapec zaujal víc, než cokoliv jiného.

Po chvíli se neznámí lidé beze slova vrátí do letadla a odlétají.

***

Letadlo přistane za dvoupatrovým dřevěným domem na kraji menšího, celkem mrtvého, města (dřevěné a cihlové domy). Dívka, její doprovod a teta vchází do domu, zatímco pilot (dívčin otec) se věnuje údržbě. Dům je zevnitř zašlý - spousty pavučin, sláma na zemi a takřka vše pokryté prachem. Je vidět, že se zde žije, ale neudržuje.

Dívka se posadí na zem zamyšleně sledujíc spousty malých pavouků na zemi probíhajících mezi vlákny slámy. Mluví nepřímo na tetu o tom, jak se jí dnešní výlet líbil a - ačkoliv to neřekne přímo - se jí líbil ten kluk.

Teta s pohledem do dálky vzpomíná - flashback (který se mi v hlavě přehrává s lehkým sépiovým filtrem) - město je menší, ale velmi živé. Je slyšet ruch - obchody, stavba nových domů, ... a přijíždějící parní lokomotiva, se kterou přijíždí nová vlna přistěhovalců s nadějí na nový život. Mezi nimi je i menší chudá rodina - rodiče (bledé dívky), malá dívka (to je ona, ještě ale není bledá místo smutného obličeje je nadšená a živá) a teta. Část přistěhovalců zde má již domluvené bydlení, část má koupené pozemky a ostatní, včetně této rodiny, doufají, že zde místo k bydlení naleznou. Samozřejmě to není tak jednoduché - nikdo tu neoplývá bohatstvím ani přebytkem místa. Nakonec se rodina dostane až k ošuntělému domu na kraji města (je to ten, kde dodnes bydlí) a zaklepou na dveře. Po chvíli vyjde zvláštní muž v černém obleku s cylindrem, kterého pozdraví. Než jej stačí požádat o bydlení, klepne silně holí o zem s naštvanou poznámkou "neustále chcípají!". Když žena sklopí oči, vidí malého pavouka ležícího vedle hole. Její zrak se otočí zpět na muže a společně s manželem pronesou svou žádost. Muž nejprve vyhýbavě odmítá, pak se s pohledem na malou dívenku zarazí. Ta se totiž sklonila k pavoukovi, natáhla k němu ruku a ten se po chvíli zvedne a odběhne. Muž v obleku chvíli mlčí, pak je ale pozve dál.

"Měli jsme odejít," probere se teta z myšlenek. "Měli jsme to dávno skončit," řekne tiše když se dívá na bledou dívku, které po rukou pobíhají malí pavouci. Pak si chvíli pohrává se zápalkami. Po chvíli zavolá dívku k sobě, složí ji hlavu sobě do klína hladí ji ve vlasech. Dívenka vypadá spokojeně, smutek se z velké části vytratil, teta se ale tváří obzvlášť nešťastně a potichu pro sebe lamentuje nad prokletím, které je postihlo a nad tím, že do toho nemohou nikoho zatahovat.

***

Chlapec, přes protesty své bohaté rodiny, se vydá pátrat po dívce, ale nikdo ji nezná. Chce ji znovu vidět a jedinou indicií je směr, kterým odletělo letadlo. Cestou v lese vidí černý kouř a když k němu doběhne, nalezne jen zbytky domu a místní lidi opodál. Od nich se doví, že se tomu domu všichni vyhýbali, protože je považováno za prokleté. Když viděli hořet ten dům, nikdo z něj nevyběhl a nevolal o pomoc. Opodál stojí dívčin otec bez jakéhokoliv čitelného výrazu.

*** ***

Fakta (dá-li se tomu tak říkat):
- Městečko a okolí byla v minulosti liduprázdná divočina, rozvoj ale lidi donutil se rozšiřovat dál. Necestovali tam vyvrhelové společnosti, spíš jen lidé, co hledali místo k žití.
- Už před tím, než se osídlilo údolí, ten zvláštní dům tam existoval.
- Dům je plný pavouků, člověk je najde na podlaze i na stěnách. Jedná se o (fiktivní --- aspoň doufám) druh, který v době příběhu parazituje na živých bytostech. (Dříve to bylo trochu jinak - viz níže.) Dokáží ale žít jen v některých jedincích. Nečekaně, bledá dívka kompatibilní byla a díky parazitování v ní dokázali přežít. Proto zůstávají jen v tom domě. Ostatní lidé se toho štítí, proto je to udržováno v tajnosti a v době příběhu jen mají jakési povědomí jen o "prokletí'. Ta pověst má i základ v tom, že někteří lidé (matka bledé dívky) nepřežijí pokus pavouků se usídlit.

Lidé (očividně ani ještě nemám jména):
- Bledá dívka - bývala velmi živou, dokud se v ní neusídlili pavouci. Od té doby je smutná, unavená, ale ráda chodí na výlety, protože má při nich pocit volnosti, kterým si kompenzuje pocit svázanosti svou situací. Nedokáže odejít - jde o obranný mechanismus pavouků, kteří vytváří fyzickou i psychickou závislost na tom domě. Dívka se pavouků nebojí, ani neštítí, akceptovala je. O potřebě tety s tím skoncovat věděla a nebránila se tomu.
- Teta - zůstává s dívkou, aby se o ni starala, navíc ji všichni ostatní příbuzní zemřeli. Dům ji děsí a nenávidí jej. Zůstává kvůli bledé dívce. S pocitem, že je potřeba s tím vším skoncovat bojuje již spousty let, nyní ji odhodlala představa toho, co by se stalo, kdyby se dívka dala dohromady s tím chlapcem - ohrožení dalších lidí, potenciálních dětí...
- Otec/pilot - je v jakési "netečné formě", ztratil smysl žít, ale nechce opustit svou dceru.
- Doprovod bledé dívky - jsou placeni tetou, dělají ochranu pomocí plátna - teta se domnívá, že tím jednak brání tomu, aby vítr vzal pavouky a někam dál je rozšířil a jednak aby si ostatní lidé všimli pavouků, kteří by zrovna vylezli zpod kůže. Kvůli této spolupráci jsou dívky považovány za podivínské.
- Muž v černém - měl by zůstat záhadou. Je to dlouholetý obyvatel záhadného domu, který byl poslední z rodu, který byl přímo geneticky spjatý s pavouky. Tento rod s nimi žil v symbióze. Byl už generačně zesláblý a tedy symbióza byla narušena, kvůli čemuž pavouci umírali. Vinil z toho přistěhovalce, ale nikdy proti nim otevřeně nebyl nepřátelský. Zemřel několik let po té, co k sobě pustil tu rodinu.

Další poznámky:
- Očividně je tohle jen hrubý nástin a především tomu chybí pořádný konec s nějakou pointou. Obecně to chce dát nějak dohromady... ale na tento příběh jsem se ještě nikdy moc do hloubky nezaměřil.
- Takové (moje) hlavní body / důraz příběhu jsou:
  - Pocit úpadku v domě, kontrast s dříve žijícím městem.
  - Okouzlení bledou dívkou - její smutný výraz i bledá tvář.
  - Nemožnost utéct "pavoučímu prokletí".
  - Pavouci žijící v dívce a sídlící po domě nemají vzbuzovat vyloženě hluboký odpor, nemá to být "gore-horror" (nebo jak to pojmenovat) jen lehce šokovat.
  - Celkový úmysl je vzbudit zamyšlení, ne zvedání žaludku.
Comments